Jaro je tady?

---

Čekání na jaro

Ve vzduchu už je pomalu cítit jaro, ale sníh se drží jako klíště. Zima je tento rok dlouhá a zdá se, že to nechce dát jaru zadarmo. Ale život běží dál.

S dětmi jsme se začali, společně s učitelkou hudby Vitalinou, věnovat mimo jiné hudební rytmice. Vždy tři dny v týdnu bereme skupinu malých i větších dětí do klubu a v rytmu hudby se učíme rozhýbat tělo, upevňovat střídání pohybu, a to vše pod rytmem rychlých i pomalých písní. I divočáci jako Saša z nového korpusu si rádi vezmou buben a dostávají svoji energii směrem ven s dravostí, kterou mají v sobě. Malý Andrijko si osvojil pohyby, které vidí u druhých a snaží se je společně s námi opakovat. Děti mají tuhle aktivitu rádi a pro mě je to skvělé spojení pohybu a hudby. Hlavně nám tato spolupráce dovoluje vzít větší skupinu, se kterou ochotně pomáhá také Editka. Stala se z ní taková druhá učitelka, která věnuje dětem velkou pozornost a je k nim opravdu milá. I když se vzrůstem mezi nimi občas ztrácí, její autorita u nich je jasná a s jistotou a trpělivostí je vede ke správnému provedení, nebo opakování toho, co druzí předvádí.

Vlastně celkově je potřeba přiznat, že skupina Editka, Feďa, Andrij a Pavlík dospěli k tomu, že mi ochotně nabízejí pomoc, neustále za něco děkují, a i když mají taky svoje momenty, často mě překvapí tím, jak bezelstně vděční za věci a momenty v životě jsou. Často vyrážíme na výlety a užíváme si je se vším všudy.

Pozitiva ale doplňují i negativa, aby všechno bylo v rovnováze. Některé z dětí onemocněly a u některých se zdá, že už léčba příliš dobrého nepřinese. Stavu přispívá nejen věk, ale i jejich primární diagnóza, kterou často ani léčit není možné.

A tak pokračuje život ve Vilšanech. A protože se na některých větvích už objevily kočičky, můžeme doufat, že jaro brzo přijde.